DVOJÍ CHARAKTER HUDBY

Abd-ru-shin: přednáška " Bylo jednou.....!"

"Jedině umění se dosud rodilo z činnosti živého ducha z lidského cítění. Jedině ono mělo přirozený, tedy normální a zdravý původ a vývoj. Duch se však projevuje nikoliv rozumem, nýbrž city a tím, čemu se všeobecně říká dobrosrdečnost."

" Jedině dílo ducha, tedy umění přetrvalo národy, které ztroskotaly následkem toho, že se věnovaly jen činnosti bezživotného chladného rozumu."

Abd-ru-shin : přednáška:" Hrubohmotnost, jemnohmotnost, prostor a čas."

"Tak se jeví celé stvoření jako podivuhodný obraz nejnádhernějšího vyzařování barev, jak by jich nedovedl podati žádný malíř. Každý díl stvoření o sobě a každá hvězda, ba každé jednotlivé těleso, byť sebe menší a nepatrnější jsou podobny jemně broušeným hranolům, které každý přijatý paprsek vysílají dále v mnohonásobně různě zbarvené zářivosti."

K nejstarším myslitelům, kteří se zabývali významem hudby patří Pythagoras a jeho škola (V. stol. před Kristem). Přišli k poznání, že zákonitosti platící v hudbě platí i ve vesmíru. Hudební harmonie je dílčím projevem harmonie všehomíra, jež je dáno Bohem. Poznáváním zákonitostí v hudbě poznáváme vesmír, což znamená, že prostřednictvím symbolů v hudby vznikáme do tajemství Božího tvoření. Jednotlivé symboly nám zastupují věci skryté.

S podobným pojetím se setkáváme u Platona ( Timaios a Kritias) a v l9 . století u bratří Reussů a jinde.

Aristotelem v souvislosti s poslechem hudby hovoří o tzv. katarzi, čili očištění, které spočívá v tom, že člověk, který prožil silné city při vnímání hudby se oprošťuje od nízkých pudů a afektů, své city čistí a dostává se na vyšší úroveň. Podobný smysl má hudební tvoření pro skladatele a interpretace pro výkonného umělce.( Poetika)

V novější době Gustav Mahler pokládal hudební díla za slupky, nic více, než jsou v podstatě naše těla, zatímco smysl hudby spočívá v tom, že jej potřebuje člověk k duchovnímu růstu.( A. Mahlerová - Dopisy G. Mahlera)

Podle J.A. Komenského pomáhá hudba člověka odpoutat se od Země a povznést mysl k Bohu. Dále pak hudba odhání tesknost mysli a zpříjemňuje práci. Z toho důvodu navrhuje Komenský zařadit hudební výchovu do všech stupňů škol a požaduje, aby si děti zvykaly na poslech hudby od nejútlejšího dětství.

Poněkud scestnou koncepci přináší Arthur Schopenhauer, který došel k názoru, že svět je odsouzen k věčnému utrpení a toto utrpení je možné zmírnit potlačením vůle k životu. Oddání se umění je jeden ze způsobů, jimiž lze tohoto potlačení dosáhnout. Při poslechu hudby zapomínáme, že patříme světu, což je dobrá technika k překonání životních situací.

Život však nelze chápat jen jako nepřetržitý řetěz konfliktů, ale musíme počítat s řadou kauzální: příčina - následek, zákonem zvratného působení.

Na rozdíl od Schopenhauera je R. Wagnerovi umění a proto i hudba názorným obrazem náboženství a náboženství uměním. Z této koncepce pak vyrůstá Wagnerova kritika degenerovaného náboženství, jež různé alegorie a umělecké obrazy, které měly původně nedokonalou formou přiblížit primitivnímu člověku to, co bylo jinak nevyslovitelné, vykládá doslovně a činí z nich dogmata.

J.M. Guyan říká, že cit krásna má vyvolat v lidech nejvyšší formu vědomí příslušnosti člověka k lidskému společenství. Jde o ztotožnění etiky s estetikou. Víme, že kladný cit estetický nemusí být provázen citem společenským. Člověk může obdivovat umělecké dílo, aniž má radost z toho, že je členem lidské společnosti. Kladně přijímaný poslech hudby posiluje ve většině případů mravnost člověka.

Etiku s estetikou kladl do souvislostí J.B. Herbart, podle něhož je však etika podřízena estetice, protože mravní libost je druhem estetické libosti.

B. Dušek říká, že hudba je důležitým činitelem harmonického rozvoje osobnosti podstatně utužující dobré vztahy mezi lidmi.

V průběhu dějin se lidé snažili pochopit význam hudby podle svých možností a schopností. Každému z nich bylo dáno poznat jistou část vědění o zákonitostech a smyslu hudby.

Uceleného poznání se nám dostalo až prostřednictvím Abd-ru-shinova Poselství Grálu kde je nám zřetelně ukázáno, jaké je poslání hudby a umění.

Hudba má dvojí charakter : slouží k probuzení a očistě ducha, jeho citové schopnosti a vnímavosti a na druhé straně nám ukazuje, že hudba provází všechno dění ve stvoření. Vždyť vyzařování jsou vlny určitých frekvencí a my víme, že barva a tón jsou jedno.

Zákonitosti hudby, které jsou brány z tvůrčích zákonů Božích nám pomáhají odhalit stavbu stvoření a jeho uspořádání.

My lidé se nikdy ve svém životě nepřiblížíme k takové pokoře, hloubce a díku za milost, že nám bylo přineseno Slovo poznání, které musí každý hluboce prostudovat, a prožít, aby si odnesl z tohoto života zhodnocené takové vědění, jaké je schopen podle svého druhu pojmout.

Proto místo nekonečně krásné zahrady Země vzniká písečná poušť, která zahlazuje stopy chodců. Naším chtěním se stávají z květin kameny, které kolem sebe rozdáváme, místo chvějící se čisté lásky. A tak kalich hořkosti, který jsme si sami připravili, je naším posledním východiskem a záchranou.