Znění zvonů na Hoře

Zvony, které ve svém uspořádání symbolizují trigon Světla, jehož vzájemné působení dává barvu bílou, znějí v barvě modré, tón as, rubínově červené, tón c a barvě žlutozlaté, tón es. Souzvuk těchto tří tónu durového kvintakordu As dur svým zněním uzavře kruh a my vnímáme bílé světlo.

Souzvuk zvonu Pánova se zvonem paní Marie vytváří barvu fialovou, souzvuk zvonu Pánova a slečny Irmingard vytváří barvu zelenou. Proto mnozí lidé vyciťují při souznění zvonů i tyto barvy.

K zamyšlení je, proč, když stupnicí stvoření je sestupná C dur stupnice, není její tonální kvintakord c,e,g akordem zvonů, nýbrž as, c, es. Důvodem je působení Pánovo, které je v akordu dominantní, spíše základní, stejně jako v trigonu Světla.

Oblast tónu as je středem modré barvy, pole působení Vůle Boží ve stvoření. Jde o záření, jehož barvu a tón přijímá u trůnu Boha Otce Orel, záření, které prostřednictvím Parsifala v prastvoření přebírá Merkur - vůdce včech bytostných, kteří stojí a provádějí Vůli Boží ve stvoření. Tento tón a barvu nese i Schwanhilda, která opět plní Vůli Boží. Východiska záření vykonavatelů Boží Vůle nesou modrou barvu.

Toto zachytil i Richard Wagner, který svou vznosnou předehru k Parsifalovi napsal v As dur. Vyjádřil proudění a kroužení Světla směrem dolů a nahoru až k tomu nejvyššímu bodu ve stvoření Hradu Grálu. Intuitivně tak potvrdil dominující postavení Pánovo v trigonu, jeho působení ve splnění úkolu v pozemskosti vedoucí od Abd-ru-shina k Parsifalu a Imanueli.

Kdyby zněly zvony v C dur akordu, hovořily by o stvoření, jeho stavbě a uspořádání úrovní. Ony však ohlašují soud, Pánovo splnění, hovoří o Lásce hojící lidské utrpení a o Čistotě - vedoucí k Bohu Otci.