Diatonika - pentatonika

Stupnice pětitónové (pentatonické) jsou nejstarší stupnice vůbec. Mají svůj původ už v dávných dobách u Řeků, Číňanů, Indů i jiných kulturních národů východních a též u primitivních kmenů. Přešly i do gregoriánského chorálu a některých lidových písní. Pentatonická stupnice vznikne čtyřmi postupy v čistých kvintách: c g d a e - c d e g a. Tato tónová řada nemá půltónů. Zní jako naše durová stupnice bez tritonu (zvětšené kvarty). Skládá se z celých tónů a místo půltónů má malou tercii. Melodie vytvořené z těchto stupnic jsou velmi prosté a znějí našemu sluchu jednotvárně.

Diatonické stupnice sedmitónové vzniknou z pentatonických přidáním dalších dvou kvint, jedné dole f, a jedné nahoře h. V této tónové řadě, která má už jenom sestupný pohyb, jsou dva půltóny, zbývajících pět celotónových nápadně převažuje.Tyto stupnice byly známy již Řekům jako tzv.řecké stupnice, z nichž se později vyvinuly tzv. církevní stupnice. Názvy těchto stupnic zůstaly pojmenovány podle kmenů žijících v Řecku - Aiolové, Dórové atd. Řekové četli stupnice shora dolů, odpovídalo to jejich cítění, podle něhož klesající melodie byla účinnější než stoupající.

Jejich cítění bylo naprosto správné.Síla proudící shora dolů jde v proudech duchovních, bytostných či jako neutrální síla. Tyto proudy můžeme přirovnat k stupnicím. Působení klesající síly, obnovující stvoření je nesporné.

Relativnost označení nejstarších stupnic je dána tím, že vlastně můžeme hovořit jen o historické době, neznáme jaká byla hudba starých Májů, Atlanťanů, Egypťanů, Sumerů, ani Lemuřanů, nic se z jejich hudebního cítění nezachovalo.Víme, že některé civilizace byly na dosti velké technické úrovni, zvládali létání, gravitaci, měli znalosti léčení a ani umělecký projev jim nechyběl.

Bylo cítění lidí, kteří používali ke své hudbě pěti tónů čistší? Byl to jejich stupeň poznání? Báli se něčeho a proto se tomu vyhýbali ? Můžeme se jenom domnívat. Pět je číslo lásky, člověk se svými pěti smysly, pěticípá hvězda je symbolem lásky, symbolem člověka se svými pěti kontakty (ruce, nohy, hlava), známe také zneužití tohoto symbolu za komunismu.

Postavíme-li pentatonickou stupnici na diatonickou C dur, pokryjeme tóny c d e g a. Ve svých skladebných dílech vynechávali čtvrtý a sedmý stupeň. Přirovnáme-li stupnici k úrovním ve stvoření, kterých je sedm, je větší opodstatnění v používání diatonických sedmitónových řad.

Čtvrtý a sedmý stupeň ve vývojovém koloběhu světového tělesa jsou velmi důležité body pro lidského ducha na jeho cestě s hrubohmotnou lodí - Zemí za vývojem. Na čtvrtém stupni vývojového koloběhu tónu f (zelená) se dostává duchovní zárodek k hrubohmotné planetě, je to zároveň pole čistoty. Sedmý stupeň s barvou fialovou a tónem h je závěrečným bodem ve vývoji lidského ducha v hrubohmotném těle a je to zároveň konečný bod pro hrubohmotné světové těleso, které se dostává do pole, kdy musí nastat odloučení zralých duchů od hrubohmotného tělesa, protože i ono dokončuje svůj vývoj. Vše co se nemůže do této doby odpoutat jde do rozkladu. Čtvrtý se sedmým stupněm ve stupnici je vztah tritonu (zvětšené kvarty) f - h , čehož se dřívější národové obávali, jako něčeho ďábelského v hudbě.

Podíváme - li se na barvy a tóny pentatonické stupnice c-rubínově červená, d-oranžová, e-zlatožlutá, g-světle modrá, a-indigo, zjišťujeme, že neobjevujeme všechny barvy viditelného spektra a to f-zelenou a h-fialovou barvu, čistotu a dokonalost.

Protože neznáme do všech detailů způsob života, cítění, myšlení východních národů, jejich schopnosti v přijímání síly, nelze vysvětlit proč se vyhýbali těmto tónům. Vše by bylo pouze rozumovou konstrukcí.