Zvuk - tón

Všechny zvuky jsou výsledkem chvění. Zvukové vlny vznikají přenášením uspořádaného kmitavého pohybu molekul prostřednictvím sil, jimiž molekuly prostředí vzájemně na sebe působí.

Zvuky, které mají stejnou frekvenci nazýváme tóny, vznikají tedy pravidelným chvěním. Na tónu rozeznáváme výšku ( je určena frekvencí), sílu tónu (energie vlnění procházející za jednotku času plošnou jednotkou), barvu ( vzniká různým zastoupením vyšších harmonických tónů ve složeném tónu, tzv. alikvotních tónů), délku, která je závislá na době chvění tělesa.

Je-li chvění pravidelné vzniká tón, je-li nepravidelné vzniká šramot.Každý tón má svou barvu, kterou v hrubé hmotnosti vnímáme odděleně,máme oči a uši, což je výsledek dalšího štěpení záření.Pokud sinusoida vypadá jako elektrokardiografický záznam nemocného člověka, kde vlny jsou nepravidelné, dostávají se do barev šmouhy a o tónu nemůžeme hovořit, objeví se řinčení, pískot a intonační výkyvy.

Tóny, které stupňovitě postupují nad sebou ,nazýváme stupnicemi. Jsou to řady, které postupují od nejnižší v hudbě používané frekvence l6 dvojkmitů, což je subkontra C až k šesti čárkovanému C, což je 8192 dvojkmitů. Celé tónové rozpětí, jaké náš sluch může vnímat je 16 - 2O.OOO HZ, což je 0,017 - 21 m. Co je nad touto hranicí, oblast ultra zvuků vnímají některá zvířata, např. psi a netopýři, kteří jsou vybaveni echolokátory. V oblasti infrazvuků pod 16 HZ je zajímavá 7 HZ vlna, která dokáže zabíjet. Vzniká v moři jako následek zlomů v zemské kůře , bývá doprovázena vlnami tsunami.

Existuje domněnka, že se takto mohou vysvětlovat některé záhady Bermudského trojúhelníku, protože se našly poblíž této oblasti lodě naprosto neporušené, ale bez lidské posádky. Lidé nesnesou tlak této frekvence a proto páchají sebevraždy.

Hudba nevyužívá celé slyšitelné oblasti, jenom výběru a to sedmi oktáv, které dělíme na 12 půltónů a to proto, že půltón je nejmenší zlomek, vyskytující se v sedmitónové diatonické řadě, vzniklé sedmi kvintovými postupy.

Kmitočet tónů C2=l6, C1=32, C=64, c=128 dvojkmitů. Každá vyšší oktáva má dvojnásobný počet kmitů. Aby byla tónová soustava přehledná, dělíme ji na oktávy, což je skupina sedmi za sebou jdoucích tónů, s osmým doplňujícím, který tvoří se základním oktávu. Oktáva byla zvolena jako přirozené dělítko tónového systému a to proto, že oktávové tóny nejlépe splývají, považujeme je za výškovou variantu, což je způsobeno poměrem oktávy 1:2. Dokonalejšího splynutí nelze mezi dvěma různými tóny dosáhnout.

Toto splynutí má své opodstatnění v úrovních krychle stvoření, kde máme sedm úrovní, jako sedm tónů a ve východisku celého stvoření, v tvůrčí Vůli Boží nesoucí jméno Imanuel, kde veškeré záření jakéhokoliv druhu má své zakotvení.

Tónové řady uspořádané ve stupnicích jsou stavěny nad sebou ve dvojnásobné frekvenci, každá řada se skládá v bílé světlo, nic z těchto frekvencí nechybí. Pro člověka je dána možnost výběru v této bohaté škále barev a tónů, v jejich spojení, které je nejpřínosnější pouze v čisté citové inspiraci, vysokém napojení. Takoví lidé píší skladby působící na cit člověka, na jeho lepší já, a ty jsou schopny pomoci i při snaze o změnu vnitřních postojů a rychlejšímu vědomému zrání člověka.